Milujte, cestujte, tvořte…
Milujte, cestujte, tvořte…
Zpátky do roku 2003, kdy jsem letěl poprvé na léto na Work and Travel do USA. První velká cesta mimo Evropu. Deník jsem si tehdy nepsal (nebo jsem ho ztratil, zapomněl na to a ještě nenašel), ale měli jsme v…
Z Cancúnu do Tulumu „Každá cesta začíná tím, že zjistím, že bych mohl být někde, kde jsem ještě nebyl.“ Toho zimního slunečními paprsky prostoupeného dopoledne jsem poprvé stanul na mexické půdě. Pořádně horké mexické půdě. Po ledově chladné…
Kapitola první Plánování aneb Kterak se to celé semlelo Když jsme v Kanadě bujaře přivítali rok 2014, můj pobyt ve Vancouveru se pomalu, leč nezadržitelně blížil ke svému konci. Bylo třeba začít plánovat závěrečnou cestu, abych si odsud odvezl co…
Na sklonku léta jsem vyrážel o volných nedělích na výlety do hor, které se tyčily hned za městem. 8. září, v den narozenin mé sestry, jsem vyrazil na Crown Mountain a byla to asi nejvíc náročná výprava, co jsem v Kanadě podnikl.…
Den třetí – Honička s časem Ve Winnipegu jsme měli být ve 20:30… jsme tam ale až někdy nad ránem. Myslím, že byly čtyři. Celou dobu jsem nespal a vyhlížel světla tohohle města. Dojeli jsme do něj krokem. Jak jinak.…
Na palubě – den druhý Edmonton přišel během hluboké noci. Konečná stanice pro většinu lidiček, kteří se mnou nastoupili ve Vancouveru. Abych si našel nové známé. Vystoupil zde i vtipný chlápek. Od pohledu silný kuřák. Jeho záliba se dala poznat…
Den první Vancouver opouštíme z Pacific Central nádraží krátce po setmění. Jízda vlakem Canadian do Toronta bude trvat čtyři noci a tři dny. Před námi něco přes 4000 km. Na nádraží jsem dorazil s předstihem, ale stejně jsem měl nakonec namále. Celý…
1. část – Ze San Diega do Oaklandu Ospalé ráno. Časný odjezd ze San Diega. Na místním nádraží, pojmenovaném příznačně „Santa Fe“, se tvoří fronta na Pacific Sunfliner. Zařadím se a spolu s ostatními čekám na znamení. To přichází deset minut před…
Některé historky se jeví jako zdánlivě samostatné celky. Pak tu jsou ale takové, které je zasadí do souvislostí a dokáží, že nic se neděje náhodou, že vše je nějakým způsobem propojeno. A pak tu jsou ještě zápletky, byť jim nevěnujete…
Skoro celej květen jsme s Parasem bydleli v jednom baráku kousek bokem od Main street. Postarší dvoupatrový dům s velmi slabými stěnami a velkým množstvím pokojíků. Bydlelo nás tam plus mínus dvacet. Lidi z celýho světa. Japonci, Španělé, Francouzi… Pronajímala to…