Stromová

a) Lesní příběh

Dvě ženy (Ž1 a Ž2) v lese. Ž1 nese nářadí (motyku, lopatu).

Ž1: Raděno, dík žes šla se mnou. Já bych se sama bála.

Ž2: Dobrý, Božka. Ale nevím, jak bych ti pomohla. Víš, kdyby na nás někdo skočil.

Ž1: To si nedělej hlavu. Stačí, že umím rychlejš utíkat.

Ž2: Pořád nechápu, proč nezavoláme do blázince. No co jinýho, jestli si ten tvůj starej kořen myslí, že je strom?

Ž1: Není blázen. Rychle, támhle je. Ať moc nezakoření!

Doběhnou k muži, který stojí mezi stromy. Kymácí se ve větru.

Ž1 (k muži-stromu): Už jsem tady, ty můj listnáčku. Půjdeme domů, ano. Tady by tě okousala zvířátka. Připravila jsem ti tvůj oblíbený postřik.

Ž2 si klepe na čelo.

Ž2: On se vážně ani nehne. Zlatej ten můj vožrala. Sice sedí v putyce i na vánoce, ale tohle mít doma, tak se pověsím. A rovnou na něm. - Na druhou stranu asi nesmrdí korunou.

Ž1: Na jaře i voní.

Ž2: Co s ním chceš dělat?

Ž1: Vykopat! Jednou jsem ho tady nechala do rána a skoro ho ukloval strakapoud! - Na!

Podává jí motyku. Sama si nechá lopatu.

Ž2: Motykou? Tos nemohla vzít krumpáč?!

Ž1: Vrahu. - Toho se bojí! Mohla bys porušit kořeny.

Ž2: A jo. To mě nenapadlo!

Kopou kolem muže-stromu. Ten se naklání, až nakonec spadne.

Ž1: Hotovo. Teď ho vezmem. Než se do něj pustí kůrovec!

Ž2: Pilu nemáš? Vcelku ho neunesu!

Zvednou muže a podpírají ho.

Muž podá Ž2 jablko.

Ž2: No jasně. Jabloň v lese, je to blázen!

 

b) Televizní pořad Kuriozity a ty

Hlasatel pořadu „Kurizoty a ty“ má ve svém studiu jako hosta muže-strom.

Hlasatel: To asi slyšíte často. Že jste blázen.

Muž-strom: Ne, pane. Stromy přeci nemají uši.

Hlasatel: Zajímavé, ale tohle jste slyšel.

Muž-strom: Co jsem slyšel?

Hlasatel: Co jsem teď řekl.

Muž-strom: Ano, slyšel.

Hlasatel: Zajímavé. Ale jak jste to mohl slyšet, když stromy nemají uši?

Muž-strom: Já nejsem strom.

Hlasatel: Do třetice musím říct – zajímavé! Přišel jste do pořadu Kuriozity a ty, protože o vás všichni tvrdí, že jste strom. Jabloň pro upřesnění. Jestli nejste strom, co tady děláte?

Muž-strom: A vy chcete, abych byl strom?

Hlasatel: Co chci já, není podstatné. Chovejte se naprosto přirozeně.

Muž-strom: Dobře.

Muž-strom se postaví do připraveného květináče a chová se jako strom.

Hlasatel: První muž-strom. Jablomuž! Můžete nám říct, jablečňáku, jaký je to pocit? Být stromem.

Muž strom mlčí. Nereaguje.

Kameraman (MO): Stromy nemají uši, pane!

Hlasatel: A kameraman by neměl mít pusu, Tome.

Kameraman (MO): Jsem Robert.

Hlasatel ho od této chvíle ignoruje. Postaví se k této kameře zády.

Hlasatel: Zaberte mě z jiného úhlu. – Jablečňáku, přišel si do pořadu Kuriozity a ty, aby ses podělil s našimi diváky o své pocity. Jestli budeš mlčet, tak se vrať do sadu!

Muž-strom: Myslím, že jste to nepochopil. Stromy, nemůžou mluvit! Tady máte!

Muž-strom podá hlasateli Jablko. Hlasatel jablko odhodí, jako by to byl granát.

Hlasatel: Jen né, probůh, žádnou reklamu! – Abychom se někam dobrali! Můžete na chvilku zkusit nebýt stromem a říci nám něco o svých stromových pocitech. Jaké třeba máte jako strom cíle?

Muž-strom: Růst.

Hlasatel (netrpělivě): Růst ano. To já z vás asi vyrostu! A dál? Co máte třeba rád?

Muž-strom: Lidi, co objímaj stromy. A holky v sukních, co trhaj jablka. Hlavně ty, co se dostanou až na vrchol.

Hlasatel: Wau! Vidím, že to má i svoje výhody. Co byste vzkázal těm, kteří by chtěli následovat vašeho příkladu a stát se stromem!

Muž-strom: Ať se za to nestydí. Kašlou na okolí a rostou!

Hlasatel: To samé přeji já vám!

Muž-strom se opět proměnil na strom.

Hlasatel: Vida, už jste se zase proměnil ve strom. - Neumíte i pomeranče?

Kameraman (MO): Je to jabloň, šéfe. A nemá uši!

 

c) A nakonec… Bum do bříška

Malý kluk přijde k pánovi a zatahá ho za rukáv. Je vystrašený a má na krajíčku.

Pán: Kluku, co tady děláš? Kde máš maminku?

Kluk: Já jsem… já jsem se ztratil.

Pán: Nebreč, prosím tě. Když ses ztratil, tak tě zase najdeme. Jak se jmenuješ?

Kluk: Šiška, pěkně prosím.

Pán: To je náhoda! Já jsem Smrček. Petr Smrček.

Kluk na něj kouká a nechápe.

Pán: No Smrček. Šiška roste na smrčku. Zafouká vítr, nebo co já vím, přiletí sova třeba, sedne na větev a šiška, bum do bříška.

Pán se kluka snaží rozveselit, ale ten je spíše ještě víc zděšený.

Kluk: To vím, prosím pěkně. Ale v televizi říkali, že stromy nemaj uši.