Já nikdy neměl kloudnou přezdívku. Akorát ve skautu, kam jsem týden chodil, mi říkali Kliďas. Možná proto jsem tam déle nevydržel. Pominu zkomoleniny mého jména: Vašenice Palice, Váklaf, Venc… a naštěstí si nepamatuji, jak mě nazývali studenti, když jsem učil.
Ale počkat! Málem bych zapomněl! V USA jsem měl docela obstojné přezdívky! Třeba ve Virginii Caesar. Já se tam totiž bál představovat jako Václav, že to budou komolit a tak jsem se představoval jako Roman – později jsem zjistil, že to znamená Říman. Můj šéf David měl smysl pro humor, tak jsem jednou dostal na name tag (jmenovku) vyraženýho toho Caesara. A hodilo se, protože jsem dělal v italské restauraci. Když se zamyslím, nebyla to tak úplně nejhorší přezdívka.
A v Illinois mi říkali Jewis. Teď už si ale vůbec nemůžu vybavit proč.
V Kanadě však vše dostalo nový rozměr! A mohl za to kamarád natěrač Guppy (což je dost dobrá přezdívka), který se dlouho pokoušel vyslovit slovo Václav. Ale pořád ne a ne na to přijít. Nakonec to vzdal: „Víš co? Já ti budu říkat prostě „V“ (ví). Big Ví!“ A věřte nevěřte, ono se to chytlo. Big V! Den na to mi nikdo neřekl jinak!
A věřte nevěřte podruhé. Oni mi tak pár měsíců na to začali říkat i v mé druhé práci! Na horách. Nezávisle na sobě. Jediný společný prvek pro ty dvě místa jsem totiž já. A já jim o tom neřekl. Tedy docela zvláštní náhoda.
Pro Kanaďany jsem prostě Big Ví!
Teď jsem zvědav, jestli v Čechách budu Velký Véčko!
