Jeli jsme se šéfem Grahamem dělat na barák do Port Moody. Což je kus cesty za Vancouverem, trochu do hor, hluboko v lesích. Pěkně klídek, divočina doslova za brankou.
Povídali jsme si o tom, jak se tu žije. Projížděli jsme zrovna kolem rodinných domků s předzahrádkami hlavní třídou Port Moody, když tu na nás začalo blikat auto v protisměru. Řidička navíc zmateně gestikulovala rukama. Graham zastavil a stáhl okénko.
„Medvědi, přímo před vámi,“ varovala nás.
Zpozorněli jsme. Ale pokračovali. A o pár metrů později jsme je spatřili! Tři medvědy hnědé. Celou medvědí rodinku. Tedy téměř. Mámu se dvěma malými medvíďátky.
Přelézaly z jedné předzahrádky do druhé. Těsně kolem vchodových dveří zde žijících lidí. Zabloudily sem z nedalekého lesa a hledaly cestu zpět. Nebo jídlo?
Prohlíželi jsme si je ze silnice. Oni si nás nevšímaly a pokračovaly dál. Medvíďátka poslušně následovala svou maminku.
A my jsme se zase chvilku na to poslušně rozjeli za svou prací.
