Některé historky se jeví jako zdánlivě samostatné celky. Pak tu jsou ale takové, které je zasadí do souvislostí a dokáží, že nic se neděje náhodou, že vše je nějakým způsobem propojeno. A pak tu jsou ještě zápletky, byť jim nevěnujete nejdříve příliš mnoho pozornosti, které mají mnohem větší přesah. Příběh o tom, jak jsme objevili Drunken Island, toho spojuje hodně.
What Happened on Drunken Island?
Bylo to v polovině října. Docela se ochladilo a na moje výlety do hor to už moc nebylo. A tak jsem v neděli před mým prvním kanadským Díkuvzdáním prostě a jednoduše relaxoval. Byl to luxus mít dva dny volna po sobě. V sobotu jsme si dost mákli. Na projektu Winchelsea v Burnaby bylo víc rozděláno než hotovo a to nebylo před blížící se zimou nic dobrýho. Všechno dost zbrzdilo Jacekovo zranění. Prsty už mu sice pomalu srostly, ale ještě pořád se musel držet zkrátka. No držet, to moc dobře nemohl. Držet se nemohl ani před úrazem, a tak jsem se bál, že se mu zase něco stane. Nikdo pod vedením crazy Polaka a ještě k tomu zraněnýho moc dlouho nevydržel. Italský pilot formule 3000 Lorenzo, zručný, ale věčně siestující a cigaretu kouřící tesař zmizel hned po první výplatě, ještě než mi stačil vrátit 40 bucksů, který jsem mu půjčil. Ale co. Nechal mi na oplátku dobrou kšiltovku. Freem.
Zrovna v tom týdnu, o kterým píšu, nám poslali výpomoc. Profesionálního tesaře. Až z Francie. Přijel taky na Working Holiday program jako my. Akorát jen na půl roku. V zimě chtěl pracovat v lyžařským středisku zpátky doma ve Francii, což se mu nejspíš splnilo. Měl doma krásnou přítelkyni, tak se není co divit, že mu Kanada na půl roku stačila. Kromě toho uměl tesařinu. Opravdu uměl. A tak dost ohrnoval nos nad postupy, který jsem já už považoval za normální. A to už vůbec nemluvím o tom, jakými výrazy častoval používaný materiál. No to byl kolikrát děs a hrůza.
Přiletěli ještě s kamarádem na jaře v květnu, vlastně jen pár dní po nás a ubytovali se u Elaine. Ano, u té jako my! U krásné Elaine. Dva dny po nás! Zbyl na ně pokoj s dírou.
Dobrali jsme se k tomu náhodou, když jsme čekali na nový dřevo a tlachali.
"Bydlím u kamarádky v New West," zahájil jsem.
"No my s kamarádem kousek od Main street," odtušil Francouz.
Vzpomněl jsem si, že to tam dobře znám. "Tam jsme taky bydleli! Tak bokem. U Elaine s krásnýma očima." Paras by řekl nohama.
Francouz se zarazil. "Počkej, my bydlíme u Elaine!"
To bylo zjištění! Soused! Byl jeden z těch Francouzů, co jsme tam párkrát potkali. Ale neuměli po příjezdu ještě moc anglicky, tak se stranili. Probrali jsme zbytek osazenstva a shodli se na tom, že se tam hodně pilo, hulilo a že úplně nejvíc nejhezčí byla Španělka. Ta bydlela na patře s námi. Se Španělem.
"Počkej, ale jestli jste se nastěhovali dva dny po nás, tak jste museli mít ten pokoj s dírou," došlo mi.
"Chvilku tam byla," řekl tajuplně.
"A pak?"
"Jsem tesař," odtušil a rozesmáli jsme se.
V New City začal pracovat až nějakou dobu po mě. Ale nedělal pro Grahama, tak jsme se přes léto na žádný montáži ani konstrakci nepotkali. Až v říjnu, až ve Winchelsea. Tam bylo třeba fakt každý šikovný ruky, když jsme přišli na nějakou dobu přišli o tu jednu Jacekovu.
Během soboty jsme dokončili dost balkónů a neděle byla tedy odpočinková. Odpočinek před pondělním krocanem.
Paras mi psal hned dopoledne, že jestli nepůjdeme ven. Že pijou se Spajkem a že s nima je i Míša. Tu jsem neznal. Jenom jsem věděl, že je taky z našeho okresu, jako z Teplic a že přiletěla někdy v létě.
Paras zrovna neměl práci. Nechal landscaping, už ho asi nebavilo jenom házet lopatou štěrk a štěrk lopatou a hledal něco jinýho. Spajk stavil novou školu někde v lesích u Port Moody. Dělal s betonem, docela dřina. Ale na pití měl sílu a čas vždycky!
Už jsem kluky dlouho neviděl. Napadlo mě, že bychom mohli udělat nějaké pěkné podzimní foto. Navrhl jsem jít do Queen Elizabeth parku, tam bylo na jaře moc pěkně, když všechno kvetlo. Jak to tam asi musí být krásné na podzim...?
Paras napsal, ať přijedu na Main street, že se domluvíme. A tak jsem vyrazil.
Zase Main street!
Sešli jsme se v parku. Vedle stanice skytrainu. Z druhý strany park ohraničuje nádraží, z kterého vyrážejí vlaky napříč celou Kanadou. Až do Toronta. Náš vlak domů, alespoň takový byl plán.
Pozdravili jsme se s klukama, seznámili se s Míšou, a pak šli hledat Liquor store, abychom měli dost alkoholu na odpolední dýchánek. Co vím, tak jsme si koupili velkou Finlandii a určitě nějaký piva.
Takto vybaveni jsme začali řešit otázku, kde dýchánek uspořádat. Konzumace alkoholu na veřejnosti není ve Vancouveru moc povolená. A tak jsme hledali něco stranou, něco hodně stranou. Až jsme našli. Kousek za olympijskou vesničkou. Něco hodně stranou. Ostrov! Ideální chlastací ostrov – Drunken Island! Ležel v zátoce kousek od pobřeží. Naštěstí jsme k němu nemuseli plavat, ani se brodit. Dalo se do něj dostat po kamenech. Jenom jste museli umět dobře skákat.
Nebyl moc velký, docela zarostlý, ale dvě tři pláže a paseky jsme tam našli. A podle pohozených lahví jsme usoudili, že je to místo k chlastání přímo stvořené!
Před odletem do Kanady jsme hráli s Parasem v divadle Trosečníka, tak jsme krátce zavzpomínali. Roman Riverra zpátky na ostrově! Na ostrově, kde potkal Melánii! Vílu. Ne, absinth jsme nepili. Možná když jsem tu hru psal.
Bylo tu i dost vysokých kamenů, útesů. Lezli jsme na ně, fotili se (konečně jsme měli společné podzimní foto!). Seděli jsme na nich, leželi, Spajk z jednoho dokonce spadl, ale to už byl opilý. A opilým lidem se obvykle nic nestane. A taky že nestalo. Jenom si dodneška myslí, že spadl někdo jiný. Je docela možný, že jo.
Dokonce jsme pili z lahve, která nebyla schovaná v papírovém sáčku! Proč ji taky na Drunken Islandu schovávat?
Padla tma, došel alkohol. Čas se posunout. Teď nevím, jestli to bylo kvůli té tmě nebo vodce, nebo kombinaci obého, ale dostat se z ostrova bylo mnohem těžší než se dostat na něj. Skákat už tak dobře nešlo. Ale nestali jsme se trosečníky.
Procházeli jsme se nočním Vancouverem, nejspíše ještě něco popíjeli, už moc dál nevím. Jenom vím, že když jsem přišel domů, tak se mnou všechno krásně točilo.
To byl den, kdy jsme se potkali s Míšou!