Pomalu nastává čas loučení. Historky z Kanady se již brzy změní na Tam dole v Mexiku.
Děkuji ti, drahý Vancouvere, za to, jak jsi mě přijal s otevřenou náručí, jak jsi mě neustále bavil, překvapoval, dojímal, jak jsi mě nenechal ve štychu.
Na začátku jsi mi ukázal malebné kanadské jaro, své rozkvetlé lesy, parky, louky. V mé paměti zůstane navždy vryta vzpomínka na ten ne park, ale doslova zahradu - Queen Elizabeth Park. Sice jsi nám dal zabrat, než jsme ho našli, ale to bloudění ti odpouštím. Stálo za to!
Díky ti také za vydařené kanadské léto. Čas strávený na tvých četných plážích. Wreck Beach, Kitsilano Beach, English Bay… jen chabý výčet. Máš jich tolik!
Snad mi odpustíš těch pár výletů za tvé hranice. Ale sám jistě uznáš, že třeba takový Whistler jsem vidět musel.
I podzim ve tvém podání stál za to! Ano, ano. To jsem začal naplno s turistikou. Člověk nemusí chodit daleko, aby viděl hodně. Těch lesů, co se kolem rozprostírá. Těch vrcholků hor, co se kolem vypíná! Nebylo v mých silách všechny zdolat. Výběh na Grouse Mountain. Šplhání na Goat Mountain. Bloudění pod Crown Mountain. A z Lynn Peak? Vyhlídka na tebe celého, Vancouvere! To jen namátkou.
Jen ta zima! To se ti tak úplně nevyvedla. Že není sníh tady dole, to ti nevyčítám. Ani ty jarní teploty. Naopak! Ale na těch horách by to chtělo ještě nějak pořešit! Co ty na to? Trochu víc sněhu v těch posledních několika týdnech a budu naprosto spokojený. Ale chápu. Ty chceš, abych přijel znovu, viď? A teď vlastně musím! Máš mě dokonale přečteného.
Jsem ti také moc vděčný za všechny ty nezakouřené hospůdky, do kterých jsi mě zavedl. A že si mě pak vždy dovedl domů. Co si pamatuji, moc se mi líbilo. A co si nepamatuji…
Díky za Canucks i Whitecaps - i když oba zápasy skončily porážkou.
Ale hlavně díky za všechny ty skvělé lidi, co si mi umožnil poznat. Doslova z celého světa. Už mi chybí jen potkat Eskymáky. Ale na ty jistě narazím během své Velké výzvědné cesty.
Vancouvere, bylo mi ctí!
