Den třetí – Honička s časem
Ve Winnipegu jsme měli být ve 20:30… jsme tam ale až někdy nad ránem. Myslím, že byly čtyři. Celou dobu jsem nespal a vyhlížel světla tohohle města. Dojeli jsme do něj krokem. Jak jinak. Přetížená železniční síť ve dne v noci!
Na palubě – den druhý
Edmonton přišel během hluboké noci. Konečná stanice pro většinu lidiček, kteří se mnou nastoupili ve Vancouveru. Abych si našel nové známé.
Den první
Vancouver opouštíme z Pacific Central nádraží krátce po setmění. Jízda vlakem Canadian do Toronta bude trvat čtyři noci a tři dny. Před námi něco přes 4000 km.
Ospalé ráno. Časný odjezd ze San Diega. Na místním nádraží, pojmenovaném příznačně „Santa Fe“, se tvoří fronta na Pacific Sunfliner. Zařadím se a spolu s ostatními čekám na znamení. To přichází deset minut před plánovaným časem odjezdu. Všichni se hrneme do přistaveného vlaku. Žádné rezervace, vagónů plno. Najdu si místo u okýnka ve druhém patře po směru jízdy na levé straně. To vše je důležité, protože chci vidět kalifornské pláže. Na ty si musím ale ještě počkat. Před pár dny se měnil čas na letní a rozednívá se později.
Některé historky se jeví jako zdánlivě samostatné celky. Pak tu jsou ale takové, které je zasadí do souvislostí a dokáží, že nic se neděje náhodou, že vše je nějakým způsobem propojeno. A pak tu jsou ještě zápletky, byť jim nevěnujete nejdříve příliš mnoho pozornosti, které mají mnohem větší přesah. Příběh o tom, jak jsme objevili Drunken Island, toho spojuje hodně.
What Happened on Drunken Island?
