Matt: „Na to nelez. To je nebezpečný.“
Zrazuje mě od vstupu na nevyzpytatelnou část lešení.
V: „Já vím. To jsem dělal já!“
Jacek (krátce po zotavení jeho zraněného prstu – je to takový rázovitý Polák): „Zavolej Grahamovi, že jsem si uřízl prst na druhé ruce.“
Alex si hraje s Kárlovo telefonem. Je říjen.
Alex: "Ty, Kárle, tady máš nějaký nepřečtený zprávy z května."
Karl: "To je možný. Ono mi to na jaře nějak pípalo."
Pomalu nastává čas loučení. Historky z Kanady se již brzy změní na Tam dole v Mexiku.
Děkuji ti, drahý Vancouvere, za to, jak jsi mě přijal s otevřenou náručí, jak jsi mě neustále bavil, překvapoval, dojímal, jak jsi mě nenechal ve štychu.
Na začátku jsi mi ukázal malebné kanadské jaro, své rozkvetlé lesy, parky, louky. V mé paměti zůstane navždy vryta vzpomínka na ten ne park, ale doslova zahradu - Queen Elizabeth Park. Sice jsi nám dal zabrat, než jsme ho našli, ale to bloudění ti odpouštím. Stálo za to!
Ty poslední dny! Kdyby tak šly přeskočit! Tušil jsem, že můj poslední den v práci bude odlišný od těch všech předchozích, ale nečekal jsem, že tolik!
Graham mě toho rána nasměroval do Richmondu. Úkol zněl jasně: vše dokončit a uklidit, aby kluci mohli den na to začít sundávat lešení.
A na starost jsem navíc dostal obsluhu Kárla.
Pořád se tu něco děje. Třeba zrovna v pátek. Měl jsem řídit služební truck. Forda. A nešel mi rozjet - no automat.
Šéf vystoupil z auta, které jsem měl následovat a říká: "Fakt umíš řídit?"
A já: "No když to rozjedu, tak pak už jo!"
Rychlé zaškolení, jak se startuje automat. Aha. Už vím!
Ujišťuji šéfa, že je vše v ok. Vypadá lehce vyděšeně.
Druhý pokus.
Sláva! Dojeli jsme na první křižovatku. Celých deset metrů. Z kopce. Ale nový problém.
"Paras, kam jeli?"
"Rovně."
"Jsi si jistej?"
"No auto před náma jelo rovně."
Byl už starý, vyjížděl sám každý den velmi časně ráno do přístaviště v Richmondu. Ale nebyl to rybář, nýbrž tesař.
Dnes vám povím o Kárlovi. Nejstarším, největším, nejfousatějším, nejsprostějším a nejvtipnějším týpkovi, s kterým jsem tady v Kanadě pracoval. A předesílám hned na začátku, kam se hrabou moje historky na ty jeho! Bohužel těžko je převézt do češtiny. Bez jeho hurónského smíchu a angličtiny, která se už jen tak někde neslyší, by to byl jak on říká: „nickel-and-dime job“ – což si dovolím volně přeložit „prostě vo ničem“.
