Blog

Skoro celej květen jsme s Parasem bydleli v jednom baráku kousek bokem od Main street. Postarší dvoupatrový dům s velmi slabými stěnami a velkým množstvím pokojíků. Bydlelo nás tam plus mínus dvacet. Lidi z celýho světa. Japonci, Španělé, Francouzi... Pronajímala to krásná Elaine. Parasovi se líbily její nohy, mně oči.
Když jsme u ní zaklepali, měla volný dva pokoje. Jeden v přízemí,  v tom zela uprostřed místnosti díra, docela obstojná - dvě stopy na dvě stopy, druhý pak v prvním patře, přímo nad kuchyní. Ten byl bez díry v podlaze, tak jsme si ho vybrali. Bez váhání.

Celý článek

Než jsme sehnali stálý zaměstnání, dělali jsme v Kanadě leccos. Začalo to tím, že jsme se zaregistrovali v pracovní agentuře na New Westminsteru. Zaškrtli, že jsme všeho schopný, nakoupili potřebný vybavení, jako pracovní boty, helmu, kladivo, reflexní vestu a tak a nabídky se jenom hrnuly. Byly to různý práce po celým Vancouveru a celým jeho okolí. Zavolali, řekli adresu a skoro pokaždý, že je to ASAP, později jsem vyluštil, že to znamená as soon as possible (teda co nejdřív).

Celý článek

Matt: „Na to nelez. To je nebezpečný.“
Zrazuje mě od vstupu na nevyzpytatelnou část lešení.
V: „Já vím. To jsem dělal já!“

Jacek (krátce po zotavení jeho zraněného prstu – je to takový rázovitý Polák): „Zavolej Grahamovi, že jsem si uřízl prst na druhé ruce.“

Alex si hraje s Kárlovo telefonem. Je říjen.
Alex: "Ty, Kárle, tady máš nějaký nepřečtený zprávy z května."
Karl: "To je možný. Ono mi to na jaře nějak pípalo."

Celý článek

Pomalu nastává čas loučení. Historky z Kanady se již brzy změní na Tam dole v Mexiku.
Děkuji ti, drahý Vancouvere, za to, jak jsi mě přijal s otevřenou náručí, jak jsi mě neustále bavil, překvapoval, dojímal, jak jsi mě nenechal ve štychu.
Na začátku jsi mi ukázal malebné kanadské jaro, své rozkvetlé lesy, parky, louky. V mé paměti zůstane navždy vryta vzpomínka na ten ne park, ale doslova zahradu - Queen Elizabeth Park. Sice jsi nám dal zabrat, než jsme ho našli, ale to bloudění ti odpouštím. Stálo za to!

Celý článek

Ty poslední dny! Kdyby tak šly přeskočit! Tušil jsem, že můj poslední den v práci bude odlišný od těch všech předchozích, ale nečekal jsem, že tolik!

Graham mě toho rána nasměroval do Richmondu. Úkol zněl jasně: vše dokončit a uklidit, aby kluci mohli den na to začít sundávat lešení.

A na starost jsem navíc dostal obsluhu Kárla.

Celý článek