Blog

Pořád se tu něco děje. Třeba zrovna v pátek. Měl jsem řídit služební truck. Forda. A nešel mi rozjet - no automat. 
Šéf vystoupil z auta, které jsem měl následovat a říká: "Fakt umíš řídit?"
A já: "No když to rozjedu, tak pak už jo!"
Rychlé zaškolení, jak se startuje automat. Aha. Už vím! 
Ujišťuji šéfa, že je vše v ok. Vypadá lehce vyděšeně. 
Druhý pokus.
Sláva! Dojeli jsme na první křižovatku. Celých deset metrů. Z kopce. Ale nový problém.
"Paras, kam jeli?"
"Rovně."
"Jsi si jistej?"
"No auto před náma jelo rovně."

Celý článek

Byl už starý, vyjížděl sám každý den velmi časně ráno do přístaviště v Richmondu. Ale nebyl to rybář, nýbrž tesař.
Dnes vám povím o Kárlovi. Nejstarším, největším, nejfousatějším, nejsprostějším a nejvtipnějším týpkovi, s kterým jsem tady v Kanadě pracoval. A předesílám hned na začátku, kam se hrabou moje historky na ty jeho! Bohužel těžko je převézt do češtiny. Bez jeho hurónského smíchu a angličtiny, která se už jen tak někde neslyší, by to byl jak on říká: „nickel-and-dime job“ – což si dovolím volně přeložit „prostě vo ničem“.

Celý článek

Každý den je něčím zvláštní. A tak i ten dnešní byl. Ve volné chvíli jsem se ho rozhodl co nejpřesněji a nejvtipněji vylíčit.
Začínat máme v 7:30. Boss Graham mi v noci textuje, že se sejdeme ve skladu lešení na East Pender street a něco odtamtud odvezeme. Už jsem tam byl nespočetněkrát, ale pokaždé to nemůžu najít – v minulém týdnu dvakrát! A to už ho nehledám na West Pender street! Dnes jsem dojel v předstihu.

Celý článek

Já nikdy neměl kloudnou přezdívku. Akorát ve skautu, kam jsem týden chodil, mi říkali Kliďas. Možná proto jsem tam déle nevydržel. Pominu zkomoleniny mého jména: Vašenice Palice, Váklaf, Venc… a naštěstí si nepamatuji, jak mě nazývali studenti, když jsem učil.

Celý článek

Konečně jsem se odhodlal. V sobotu ráno si přivstal a vyrazil na lyže. Na Cypress Mountain. Byl nádherný den. Až moc nádherný na polovinu ledna. Sluníčko svítilo a teplo bylo.
 
Půjčili jsme si výbavu a hurá na nejbližší lanovku! Vzhůru směr vrchol.

Vyjeli jsme s Parasem co nejvýše to šlo. A bez nějakého dlouhého čekání šup dolů. Po osmi letech na sjezdovkách, ale pořád to tam je. Pořád umím padat. Ostatně nejúčinnější brzda. 

Celý článek