Původně jsme do Austrálie ani nechtěli. Měla to být čistě expedice Zéland, jenomže s vízama to dopadlo, jak to dopadlo a já prostě potřeboval letenku ven ze země. Jedno kam. Po prozkoumání mapy se Austrálie ukázala jako nejlepší varianta.
Za čtyři tisíce letenka z Christchurch do Sydney. Podruhé jsme na naší půlroční cestě po světě letěli Airbusem A380. Tentokrát s Emirates a byl to o dost větší luxus než zhruba před čtvrt rokem s Malaysia Airlines z Londýna do Kuala Lumpur.
„Kia ora.“
Čimčim minul nápis, který mu nic neříkal. Zamyslel, co by mohl znamenat a chvilku nedával pozor na cestu. Najednou se předním objevil Čimčarára a letěl přímo proti němu. Rychle mu však došlo, že to není jeho o zobáček větší bráška, ale on sám.
Čimčim!
Spatřil svůj vlastní odraz!
Od čápa Hnáta si pamatoval, jak nebezpečné je spatřit svůj vlastní odraz.
Rychle změnil směr. Křidýlkem zavadil o něco dřevěného, ale žádný náraz se nekonal. Uff, oddechl si vrabčáček.
Rozhlížel se kde je.
19. a 20. října – Odlet a první den v KL
První ochutnávka Mexika
Zápis z deníku - 20. 2. 2014 - Tulum
Ta kola mě dostala. Ani ne jak vypadala, i když to vlastně taky, ale spíš že jsme je vůbec měli. Na mě čekalo zelený.
Zpátky do roku 2003, kdy jsem letěl poprvé na léto na Work and Travel do USA. První velká cesta mimo Evropu. Deník jsem si tehdy nepsal (nebo jsem ho ztratil, zapomněl na to a ještě nenašel), ale měli jsme v lobby k dispozici deset počítačů s internetem (bez židlí, ale ty k mezikontinentální komunikaci nepotřebujete - můžete napsat na stojáka) a psal jsem kamarádům (vám) své zážitky. Některým jsem to líčil tak barvitě, že další rok už jsem nejel sám, ale s docela početnou skupinou. Jedná se o sestřih emailů. Takže to občas možná nebude mít hlavu nebo patu.
